Pro všechny! / Chceš být? / Odkaz / Odkaz / Odkaz

"Ehm," lezu na scénu, mezi podium,"Mám otázečku," přikašlu,
abych upoutala pozornost,"Zajímá Tě zážitky, víly atp.),
esoterika a ráda čteš povídky?... - Ano?
Tak vítej na mém blogu! Který je přímo stvořený pro tebe. :O …
- Nebo ne? Tak to máš smůlu.
Ňahaháá!"
oddel2

"To be or not to be, its the question."

24. dubna 2012 v 16:25 | Daja
‎"Všechno, co si dokážete představit, je skutečné."
Někdy zkrátka musíte udělat věci, které se zdají nemožné. Musíte věřit a cítit! Ještě před nějakým časem jsem si myslela, že nic nedokážu, ale někde v nitru jsem cítila, že opak je pravdou. Co opravdu chci, to si vysním.
Nedávno... "Očividně bych se měla ponaučit a začít si dávat pozor na to, co si vlastně přeju... A to fakt!" Moje slova říkají, že to, co si přeji, se mi vyplní. Jo, říkám si... "Konečně se mi něco vyplnilo", ale já spíš zapomínám, že stačí myšlenka a stane se to. Takže nejen to, co si přeji, ale i na co myslím se mi plní.
Neříkejte, že je nemožný, aby jste se dostali na vrchol. Ano. Hlavní je cesta... Proč nemít schody? Budete si přát vystoupit první schod, stane se to, vystoupíte. To je hlavní. Nezačít si přát 'vyjít až navch', ale napřed po malých cílích/schodech. Určitě víte, že byste chtěli být na vrcholu jako staří lidé? Představte si to... ale schody jste vyšlapali s odřenými nohami, polámanými kosti apod.? Žijte přítomností.
Říkala jsem si... Chci na veterinu, ano. Ale jak si přát? (třeba mantra a vizualizace)
Furt bych všude cpala slovo CHCI! Ale tím jenom pěkně pokrmím chtíč. Takže jsem to slovo nevynechala, ale snažila jsem si k tomu dát ještě jednu větu. JSEM NA VETERINĚ. *rozzářily se mi oči, srdce začalo tlouct až jsem to cítila, celá jsem měla pocit, že jsem šťastná*
Věřte si a mějte se rádi. Až přestanete hledět na jiné lidi, uvidíte, že máte přece jen krásnej život...
Dělejte to, co máte rádi. Přece si můžete všechno představit.
"Není důvod nevěřit nemožným věcem."

 

Moje poslední zelená tečka je dospělá

20. února 2012 v 18:45 | Daja |  Mé pocity - Příroda
Prach sněhu zmizel, mráz povolil a slunce odráží znova své paprsky... Cítíte tu radost, když na Vás jeden z paprsků dopadne? Připadám si jako v ráji.(:D) Nádhera!
Vzpomínáte, když jste byli děti a bylo na denním pořádku ptačí zpívání? Dneska je to vzácnost, když Vám u oken ptáci jenom pípnou.
Jaro je moje nejoblibenější roční období. Kor když jste otužilý ze zimy.
Slunce zalezlo a vylezlo někdesi na druhé straně zeměkoule a já nemám ZASE múzu na psaní...
Tak hlavně, že víte, že je konečně JARO! A nevidíte jenom bílo a začíná období "zelený placky".
Adios
Zdroj: http://dvealice.blog.cz/en/1104/stesti-radost

Čas svítání

11. února 2012 v 9:16 | Daja |  ...O blogu...
Opouštět, neopouštět. Když si pročítám pozadu své články (když přehlídnu gramatické chyby), tak se mi zdá, že jsem jiný člověk, než jsem bývávala. Je hrozné, jak už nemám zase tu jiskru v psaní... a vůbec, kde nabrat zpátky tu odvahu psát? Bojím se, že někdo z mých příbuzných si některý z článků přečte a bude vědět 'kus' mě.
Mám založený nový blog, kde budu psát to, co lidí chtějí slyšet, co chci psát, ale jen to, aby si o mě lidi - kolem mě - nemysleli, že jsem blázen. ALE! Ono to nejde! Nemůžu psát něco s tím vědomím, že mi to zrovna někdo čte a bůhví, co si myslí. Moje ego je na tohle dost přísné.
Neumím se rozhoupat. A to tak miluju houpačku....
A tak by mohly pokračovat další výkřiky do tmy. Vlastně můj blog je můj tajný děník. Ano TAJNÝ a Ti, co mi čtou tyto články jsou hlasy v mé hlavě, kdo se mnou sdílí názory.
Napadá mě, že bych mohla mé články psát pro sebe, a nedávat je na blog, ale zase je ALE! A takhle pořád postupuje moje myšlení a rozhodování. Nevím si rady. Je mi líto těch článků.
P.S. Nechci rušit blog, jen chci psát články takové, za které se nebudu stydět...
 


Netečnost

26. června 2011 v 22:15 | Daja |  Kruté a nebo Ostatní
"Snaha je úspěch." Něco z knihy Tvůj život má cil od Millmana..
Paulovi se rozbilo auto před jakýmsi starým klášterem. Zaklepal na bránu a byl vřele uvítán mnichy, kteří mu poskytli nocleh, opravili vůz a ráno mu popřáli šťastnou cestu. Než Paul odjel, zeptal se mnichů, cože to vydává ten líbezný zvuk jenž slyšel po celou noc. Odpověděli mu: ,,To ti nemůžeme říct, protože nejsi mnich." Paul pokračoval v cestě, ale nikdy na ten zvuk nezapomněl. O několik let později před stejným klášterem píchl. Mniši ho opět srdečně přivítali, dali mu najíst a spravili mu pneumatiku. V noci uslyšel opět tentýž okouzlující zvuk, kterému naslouchal tenkrát před lety. Znovu se vyptával, dostal však stejnou odpověď: ,,Nemůžeme ti to povědět. Nejsi mnich." Jenomže Paul nyní pochopil, proč ho sem osud zavál: musí zjistit, odkud ten zvuk pochází. ,,Dobrá," řekl. ,,Stanu se mnichem. Co pro to musím udělat?" Bylo mu řečeno, že má putovat po světě a spočítat, kolik je v každém kostele na celé planetě krucifixů. A tak tedy začala jeho cesta. Čelil velkým protivenstvím, pohyboval se po územích zmítaných válkami, obcházel vesničky ležící vysoko v horách - a takto putoval třicet osm roků. Konečně se vrátil. ,,Prošel jsem celou planetu Zemi a zjistil jsem, co jste chtěli vědět, " řekl ,, Ve všech kostelech světa jsem našel 362 578 krucifixů." Mniši se poklonili. ,,Blahopřeji ti! Nyní jsi mnichem. A my ti ukážeme cestu ke zdroji toho zvuku." Odvedli ho ke dřevěným dveřím a podali mu klíč. ,,Hledej a najdeš," řekli. Za třemi dveřmi nalezl tajemnou jeskyni a řadu dalších dveří, přičemž klíče k nim byly poschovávané kdesi ve tmě. Několik dní nato našel poslední z klíčů a otevřel dveře: užasl, neboť našel zdroj toho zvláštního líbezného zvuku - a shledal, že všechny jeho cesty za to stály. Jenomže víc vám o tom povědět nemůžu, protože nejste mniši. A tohle je, přátelé milí, poučení o netečnosti.

Ve stínu mojí duše

17. června 2011 v 19:27 | Daja |  Z mé zahrádky - Ve stínu mojí duše
Chtěla jsem něco tvořit, ale nechtěla jsem sedět na zadku doma a tak jsem vyrazila obutá do gumáků na naši zahradu. Začala jsem trénovat stoj na rukou. Zcela jsem přepadávala do přemetu a někdy jsem se i pár vteřin udržela. Jako vždy. Dnes mě pochválil soused a i on kdysi uměl stojku. Říkal, že všechno mám dobré, jen se udržet. A to já vím, přesně to mi dělá problém.
Mezitím se mi honilo v hlavě mnoho myšlenek a skočila jsem domů pro kus papíru a tužku. Z toho vzniklo pár útržků a dodělala to doma do celku, který je o pár řádků níže.
Jak já jsem šťastná, když si vzpomenu na minulý týden. To jsem byla v Kopřivnici a chvilu v Příboře se svými nynějšími nejlepšími kamarády a hlavně s kamarádkami. Chci se tam vrátit.(: A konec breptání, a teď k tomu, k čemu tento článek vznikl. (;

Zavřela jsem oči, odrazila se nohy od země a dlaněmi jsem se přitiskla k ní zpět. Stát na rukou.. to je něco! Ten pocit, že létáte, ale na déšť pořád nemá.. A na trávě, i když v malé zahrádce, je to okouzlující! Neudržela jsem se a převrátila jsem se směrem k zad a dopadla na špičky palců od noh. Při dopadu jsem otevírala oči...Nádhera, žádná bolest! (:
Toď vše. Nechtějte po mě zázraky. To je jen jedna z mých myšlenek.
See ya^^

Kolský vrt = PEKLO?

13. června 2011 v 17:17 | Bioch |  Magické a záhadné
Cituji: "Ve druhé polovině dvacátého století vznikl unikátní projekt, který měl za cíl stát se nejhlubším vrtem světa, a odhalit tak jedno z posledních tajemství planety Země. V roce 1989 ruští a norští geologové jásají - povedlo se jim provrtat se do neuvěřitelné hloubky téměř 13 kilometrů. Oslavy ale po čase vystřídaly obavy o to, na co vlastně vrtné soupravy narazily. Někteří z geologů dokonce tvrdili, že se dostali až příliš daleko. Že snad narazili na samotné peklo!"

Doporučuji si přečíst celý článek. Je to šokující. Já tomu i věřím. Chtěla bych napsat svůj názor, ale teď mě bolí prsty ;) Tak příště, však se vyjádřete sami do komentářů (:
See ya^^

Skála věčnosti

12. června 2011 v 11:49 | Daja |  Mé pocity - Láska
Cituji: "Stroj času je fiktivní hypotetické zařízení pro cestování časem." takhle definuje wikipedie.
Já si myslím, že stroj času "opravdu" existuje. Všichni si představíte pod tím něco ze železa a že se to zapne a přenese vás do třetího staletí? I to je možné, ale já mám namysli něco konkrétně duševního...
Kolik z vás se zamyslelo, když jelo autem a dívalo se ven z okna zamyšleně, v hlouby svých myšlenek? Nevnímáte čas, ani nic kolem vás. Jako by jste byli právě v tom místě, kde jsou vaše myšlenky. A potom se "probudíte" a zjistíte, že jste v autě, a docela udivení...
Podle mě tohle je cestování časem. Možná trénovat a půjde to i do minulého života? Co já vím, takové věci nevím, ale věřím v nich.
Když potkáte někoho, kdo vám je blízký, ale i přesto ho neznáte. (říká se, že tohle se stává, když potkáte osobu z minulého života) Tak když jdete a koukáte se na sebe takovým pohledem z očí do očí. Nic kolem sebe nevnímáte, ani čas. Všechno je spomalené... Jen si všímáte té osoby. Byť by jste narazili do tyčky. Je to nádherné... Kor když je to vaše opačné pohlaví.
A nakonec stroj času jsou přece jen HODINY. ;) Oni nám ukazují a odbíjí čas. A my si jen počítáme, za jak dlouho zestárneme. Jak vteříny, minuty, hodiny, dny, noci, měsíce, roky, tak i staletí. (:

Symbolika noci

31. května 2011 v 15:28 | Daja |  Mé pocity - Příroda
Pusťte si.
Každá jeho píseň mi sedne do nálady. Třeba jako tahle.
Můj pocit je, jakoby se stmívalo a já se tak rozhlížím po místnosti a zničeho nic se rozuteču do všech koutů a přitom stojím stále na svém původní místě - ani jsem se nehla. Ale pak se rozběžím po dlouhé, snad nekončící, mramorově vyzdobené chodbě, po chvíli víření narážím a dveře se sami předemnou otevírají a já vbíhám na ulici. Chce se mi lehnout do trávy, ale něco mě táhne dál. Do tmy, kde jen svítí pouliční světla. Chce se mi brečet, ale i myslet na šťastné dny a co bych si moc přála. Láska... to je to nejsilnější slovo. Láska k přírodě. Chtěla bych létat. Cítit ten pocit volnosti, když po mě stékají chladné kapky deště. Tu hudbu začínám milovat. Má něco do sebe. Prý se tá píseň jmenuje Night proto, aby symbolizovala noc. Autor spíše vyjadřoval své pocity z toho, co se mu jednu noc stalo...
Točím se dokola s roztaženýma rukama k nočnímu nebi. Jedna, dvě.. kapky. Nacházím svou duši, pocit svobody. Nikdy (jsem) takhle svá nebyla. Usměv na tváři od uchu k uchu. Už jsem řekla, že miluju déšť?
Autor videa a písničky je Tomáš O.

Přesně takto jsem se cítila

28. května 2011 v 20:50 | Daja |  Mé pocity - Příroda
Od ní, ale nádherná. Vlastně proti Miley Cyrus nic nemám, má pěkné písničky a někdy i uklidňující.

Stojím tu v dešti a vnímám jen velké kapky tekoucí mně po tváři.
Miluju déšť. Prý jsem se za děště narodila.
Připomíná mi mnoho, radost i smutek, slzy na polštáři.
Stojím tu v dešti a cítím vzduch kolem sebe.
Je to krása ten pocit volnosti :')

Mimozemská

17. května 2011 v 10:58 | Daja |  Vesmírné a přírodní úchylky
Káždý se ptá: Věříš nebo nevěříš na mimozemšťany? A nikdo si nikdy není jistý svou odpovědí...
Je tolik svědků, kteří se setkali s mimozemskými objekty. Nekteřá prý byli i uneseni, samozřejmě ti už byli vyslíchaní v hypnotice.
Babička kdysi vyprávěla, že s dědou seděli na balkoně a najednou před něma zničeho nic přiletěly dvě červené světýlka a hnedka zase odletěly. Nedávno jsem se dívala na film jménem: Čtvrtý druh. Asi tak, už bych se na něj znova nepodívala. Sice jsem s toho neměla zlé sny, ale myšlenky mi ukazovali obrazy těch ošklivích částí... Já tomu věřím. (:
Ve škole jsme měli donést nějakou "aktualitu" a jeden spolužák donesl, co všechno předpověděla nějaká pradávná věštkyně. Bylo toho hodně, několik válek, první i druhou světovou válku, které se všechny mimochodem staly. Vlastně myslím, že i třetí... Taky že nás "zahemží" žlutá rasa v některém roce, ale už si to nepamatuju co tam vše bylo ani v kterém roce atd., ale předpověděla snad do 4000let. A "zřejmě" kolem 3000let nás navštíví mimozemšťané, a nebudou moc milí :( Nevím, jak to tam bylo napsané, ale napíšu to svými slovy: budou tady nepokoje... Budou nám jakoby "vládnout".???
Škoda, že se toho nedožiju, teda chtěla bych si užít volnosti jako mladá, ale třeba ve stáří bych to všechno co se má stát chtěla vidět... :)
Vždyť už po staletí vidíme mimozemské objekty. Zaznamenalo jich asi přes 11 milionů lidí. A prý že třeba vidí dvě trojúhelníkové červené světla atd... Furt se to opakuje, ale má to vždy podobnou podstatu.
Když si představím, že jich bylo hlášeno 11milionů, tak jich musí být omnohem více, že?! Ale to už si musíte ujasnit sami, co je pravda a co ne.. :)


Kam dál

LAYOUT BY GORMAL © 2010 │ PICTURES FROM DEVIANTART

.

.