Pro všechny! / Chceš být? / Odkaz / Odkaz / Odkaz

"Ehm," lezu na scénu, mezi podium,"Mám otázečku," přikašlu,
abych upoutala pozornost,"Zajímá Tě zážitky, víly atp.),
esoterika a ráda čteš povídky?... - Ano?
Tak vítej na mém blogu! Který je přímo stvořený pro tebe. :O …
- Nebo ne? Tak to máš smůlu.
Ňahaháá!"
oddel2

Víly mi daly jiskru do života...

31. července 2010 v 17:45 | Daja |  Příroda? Aneb moje zážitky

Dneska byl nádherný den, sice nebylo moc vedro ani zima, ale sluníčko svítilo a trošku foukal teplý vánek větru. Byla jsem doma a něco v mé hlavě mě pořád nutilo jít ven! Nakonec jsem se rozhodla, že tedy půjdu, můj chtíč mi nedal pokoj. Tak jsem se rozhodla, že půjdu na louky a do lesa s mojím psem(fenou) Monitou. Jak tak jsme šli, pořád jsem se rozhodovala, jestli mám jít přes les a nebo se jen tak projít loukama. Mezitím jsem se zakecala s neznámím hlasem v mé hlavě. Zeptala jsem se kdo to je, odpověděla mi, že je víla. Bohužel na jméno jsem se nezeptala, zapoměla jsem. Povídali jsme si o různých věcech, ale to už jsem zapoměla. No a tak jsem si s ní povídala dál a šla...
Prošla jsem pod železničním mostem a potom jsem nechala rozhodnutí Monity kam půjde, jestli dál po pěšince a nebo po travnaté plošině. A jak tak jsme šly po trávě, všimla jsem si něčeho neobvyklého, koutkem oka jsem pozorovala pracující svět ve kterém litají různé tečičky, tělíčka a všechno možné, jakoby opravdu ve vzduchu někdo hodně maličkých žili. Potom, jak jsem prošla řadu stromů, zaslechla jsem pozdrav stroma jak zašustěl a řekl: "Vítej", poděkovala jsem. Šly jsme po vyšlapané cestičce a tak v hlouby duši jsem si povídala dál s neviditelnou vílou, zaskočila jsem radostí když jsem uviděla běláska a tak jsem si říkala, jak by to bylo super vidět žluťáska, který prý už před roky vyhynul a zaspomínala jsem na doby kdy poletovali žluťásci kolem našeho domu a po ulicích tančili dokolečka...
Po delší době jsem oběvovala jak kolem mě něco poletuje, ale vždy jsem to "něco" uviděla jen koutkem oka...  A tak jsem putovala dál, měla jsem cíl. Už jak jsem prošla na začátku mezi řadou stromama, uviděla jsem uschlí velký strom. Víla mi řekla, že musím k němu a že mu musím pomoct a dát svou energii. Jak tak jsem šla k němu tou dálkou, zastavila jsem se a rozhlížela. Pořád jsem kolem sebe něco viděla poletovat, ale nebyl to hmyz. Nastavila jsem před sebe ruku, dlaň vzhůru k nebesům a cítila jsem, jak kolem mé dlaně poletuje něco zvláštního a průhledného, představovala jsem si, že mi na ni sedá víla... nakonec jsem ji opatrně zpažila k tělu a pokračovala v cestě. Náhle jsem uviděla motýla! Vypadal jako žluťásek. Toho jsem neviděla roky! Běžela jsem za ním jak střelená a smála se. Nebyl to žluťásek, kterého jsem znala. Křídla měl zlaté a 'orámované' černou barvou. Byl nádherný! Bohužel to žluťásek nebyl, protože žluťásek má světle žlutá celá křídla. Ohlédla jsem se zpět na můj cíl a šla vpřed. Kolem mě, asi metr proletěl zvláštní motýl, byl veliký a křídla měl vlnitý, nebyl to motýl jakého vidívám(bělásek), ale jiný, byl také bílí a na křídlech měl černý puntíky. Rozběhla jsem se za ním, ale byl moc rychlý a já unavená, tak jsem zastavila  a pozorovala jak mi mizí před očima za vzdálenými keřami obklopenými bílími květy.
Potom jsem se zase vydala na cestu až jsem přešla malou kamenitou hráz. Vzpoměla jsem si že před lesem bývá stojící potok. Ale víla mi řekla, že se nemusím bát, když obejdu ten potok, tak přes ten druhý potok je kmen.
Kolem teho rybníka to bylo zarostlí tvávou a kopřivama a když jsem se opatrně přiblížila až k lesu opradu tam byl na druhý břeh kmen! Ale nedalo by se na něm přejít se psem, tak jsem se z hlavou skloněnou, že jsem zase nešla do lesa, šla nazpátek...
Ještě ale než jsem přešla hráz ke stromu mi víla řekla, že tomu stromu mám dát energii a on mi naoplátku dá také, že budu potřebovat na zpáteční cestu domů, protože budu muset běžet. Opravdu jak jsem přelezla hráz žačala jsem utíkat, dlouho jsem nevydržela a pozbytek jsem šla... - proč jsem běžela? Otravoval mě otravný hmyz! :D Málem mi vletěl až do oka... chtěl.
To, co jsem vám teď napsala není vše, chybí tam třeba rozhovor s vílami nebo jak jsem jim děkovala a nebo mluvila se stromem...
Vlastně jak jsem se blížila k řadě stromů (byli tak, že byla louka a do řady byli postavené vedle sebe a za němi pokračovala louka a o kousek dál po pravém boku byl ten železniční most) zvolala jsem v mých myšlenkách a roztáhla paže: 'Pokud mě slyšíte, přírodní bytosti, dejte mi znamení že mě slyšíte, prosím živle vzduchu, dejte mi znamení že mě slyšíte prosím strome (podívala jsem se na toho stroma, který mě vítal) dejtemi znamení, že tu jste víly,... najednou se zvedl vítr a tak jsem zvolala znova: neslyším vás, dejte větší znamení, ještě!, opravdu se zvedl vítr omnohem více a více. :)
A proč mi víly daly jiskru do života? - Protože, jak jsem je uslyšela, moje pesimistická nálada pominula a měla jsem radost a usmívala jsem se... dayi mi jiskru na kterou jen tak nezapomenu...
P.S. Když jsem si teda povídala s vílou, ptala jsem se, čím vděčím, že mě oslovila... prý, že semnou byla vždycky, když jsem byla malá, vždy, když jsem vlezla na kousek přírody... Přopoměla mi, jak jsem v duchu volala, když jsem byla malinká, já věřím na víly! :)


Obrázky: www.google.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Věříte na elementární bytosti?

Ano 73.8% (45)
Ne 6.6% (4)
Trošku ano 9.8% (6)
Nevím co to je? 9.8% (6)

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 31. července 2010 v 20:39 | Reagovat

Ach páni, nádherný článek :-D Nevím, co k tomu dodat :D

2 Elvena Elvena | Web | 4. srpna 2010 v 9:18 | Reagovat

No krása! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
LAYOUT BY GORMAL © 2010 │ PICTURES FROM DEVIANTART

.

.