Pro všechny! / Chceš být? / Odkaz / Odkaz / Odkaz

"Ehm," lezu na scénu, mezi podium,"Mám otázečku," přikašlu,
abych upoutala pozornost,"Zajímá Tě zážitky, víly atp.),
esoterika a ráda čteš povídky?... - Ano?
Tak vítej na mém blogu! Který je přímo stvořený pro tebe. :O …
- Nebo ne? Tak to máš smůlu.
Ňahaháá!"
oddel2

"To je mi líto", nestačí... popravdě je vám to jedno :'(

17. srpna 2010 v 14:30 | Daja |  Můj diary
Ten pocit, že se něco stane určitě někdo z vás máte. Říká se tomu intuice. Já ji mám hodně silnou. Sice umím předpovídat budoucnost, ale ještě jí, tu schopnost nemám rozvinutou. Takže že jste měli jen nějaký pocit, není že ještě věštíte.

Celý den jsem měla divný pocit, nejde popsat. Asi ten pocit, jaký většinou mívám, když mi někdo umře, ať je to kdo, co...
Zrovna jsem se chystala, že když je konečně krásně a svítí od rána sluníčko, že bych mohla jít s Chumáčkem - mým králičkem, který měl mít teďkom kolem listopadu dva roky, jít ven k lesu na posekanou trávu, aby se proběhl. Vzala jsem do ruky košík a ustlala slámou, otevřela balkon... A co slyším? Kap, kap. Kapky deště. zase prší! Viděla jsem jak Chumáček sedí ve své kleci a pojídá žrádlo. Zavřela jsem balkonové dveře a šla na počítač a čekala, než přestane pršet. Nepřestávalo a už uběhlo asi tak dvě hodiny a stále pršelo. Nakonec jsem to vzdala a rozhodla navštívit Nakano Miharu. Bohužel než jsem se oblekla, uslyšela jsem nějaké kvílení. Nevěděla jsem co to je, že by pták? Ale nesmysl... Otevřela jsem v prvním patře balkonové dveře a přes zábradlí zavolala: "Monito! Endy!", ale nikdo nepřiběhl, zkusila jsem to znova a znova, nakonec přiběhly, ale měla jsem pocit, že tam něco je, jak minule to černé nemocné koťátko. Nakonec jsem z balkonu seběhla po schodech na zahradu a běžela do sklepa. Ach ne! Králík tam leží, jenže leží!!! Začala jsem bezmocně běžet zpátky navrch a do druhého patra, balkonové dveře jsem otevřela, jakobych byla nějaká vychřice... Chumáček nikde!!! Začaly mi téct slzy po tvářích. A má tvář měla hluboké vrásky. Nemohla jsem ani dýchat. Běžela jsem zpátky po schodech dolů, ale tentokrát ne přes zahradu ale přes garáž, přímo do té chodby kde ležel ten králík, nemohla jsem uvěřit, že to je můj Chumáček! Bylo to jak ve filmu... Klečela jsem u něj a brečela, nemohla jsem se ani nadechnout, nemohla jsem tomu uvěřit... Vždyť jsem měla jít s ním ven na louky...! On tam jen tak ležel... Myslela jsem že žije, že se pohne, doufala jsem v tom. Ale nedýchal... Kdybych se nezalekla toho kvílení, které jsem slyšela určitě bych ho ještě zachránila. On spadl z druhého patra na zahradu, ale já vím že by to přežil kdyby jej Endyš nezakousl a neodnesl by jej do sklepa. Já vím, protože jsem to kvílení o pomoc slyšela ze sklepa... Proč? Vždyť nemohl ještě přijít jeho čas... Vždyť zakrslí králíci žijí až sedm let a né rok a půl :'(
Jen jsem tam tak klečela a čekala, až mrkne nebo dá nějakou známku života. Ale nic! Mamka zrovna zazvonila a já jí otevřela a běžela k němu zpátky...
Potom jej pohřbila za plot na zahrádku. Ale Endy prolezl pod plotem a vyhrabal jej. A teď ho nemůžeme najít!

Já chci Chumáčka, mojeho káju zpátky! Nechápu to, proč mám takový život, že všechno co miluju ztratím?
Můj život je k níčemu, nikdy mi nikdo nedopřeje, abych byla šťastná! Co jsem proboha tobě Bože udělala, za co mě trestáš? Všechno co je mi milé ztratím... :(

Zemřel 16.8.2010 kolem čtyř hodin odpoledne... :(
Zajímavost: Bylo 16, kolik mu mělo být 2roky a děleno je osm a osm děleno čtyř je dva a naopak ;) Časy se schodují...

Sice stará fotka, ale ani jsem jej nestihla nafotit roku 2010, takže táhle fotka je roku 2009 .)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Umřel vám někdo, na koho nemůžete zapomenout?

Ano. 63.6% (7)
Ne. 36.4% (4)

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 17. srpna 2010 v 15:11 | Reagovat

Já... přiznávám se, že jsem něco takového ještě nezažila... :-( A nikdy mě nikdo nenaučil, jak se dá vyjádřit smutek jinak, než větou "Je mi to líto" :-( Omlouvám se, že to nedokážu, ale vážně nevím, jak to vyjádřit jinak... :-(

PS: Jestli chceš, klidně mi ten zážitek napiš...

2 Tammy Tammy | Web | 17. srpna 2010 v 15:21 | Reagovat

Všechno má svůj důvod. Asi už přišel jeho čas, ale to není důvod k smutku. Víš proč? Protože přece začne nový život a třeba tentokrát nebude králík, ale může být například pejsek se stejně milující paničkou jako jsi byla ty :-)

3 Nakano Miharu Nakano Miharu | Web | 17. srpna 2010 v 15:40 | Reagovat

to je hrůza... :-( chudáček chlupatá...

4 Daja Daja | Web | 17. srpna 2010 v 19:49 | Reagovat

Pořád nechápu... proč skočil z balkona? Nikdy neskočil a najednou jo? To mi nedává smysl, proč by někdo chtěl skočit dolů...

5 Čip Čip | Web | 17. srpna 2010 v 21:23 | Reagovat

Je mi to velice líto :-(  :-(

6 Beruška:o) Beruška:o) | Web | 18. srpna 2010 v 10:26 | Reagovat

To je mi ľúto! Nám zomrel pred tromi rokmi Barinko- náš psík. Mala som ho veľmi rada, ale nuž stalo sa. Mal 14 rokov.
Ako som čítala te text, musím sa priznať, chcelo sa mi až plakať. :-(
Ale myslím, že šťastie v živote je! Môj príklad: trpím migrénami hlavy už od detstva. Je to hrozné, a myslela som si to, čo ty. Čo som urobila, že to mám práve ja? Ale keď som tak raz rozmýšľala, prečo byť smutný? Veď sa poobzeraj okolo seba a všimni si, že sú okolo teba víly, krásna príroda, ktorá s tebou súcití. Iste máš nejaký koníček, ktorý ťa  napĺňa. Môj je napríklad kreslenie, hranie na klavíri, jazdenie na koni. Tak skús robiť niečo, čo ťa urobí aspoň trošku šťastnou. Choď von, a zver sa vílam... Ony ťa vypočujú! Už som to robila. v mysli som sa s nimi rozprávala. A ony mi ako znamenie, že chápu, ... dali, že zafúkal vietor, zašumelo lístie,... . Skús to. Pomôže to! A ak budeš pripravená, kúpte si nejakého ďalšieho. A ďakuj  za to, že môžeš mať ďalšieho, ktorý ťa napĺňa šťastím. Ale až keď budeš pripravená. Konaj, ako chceš!
Je to ako v The Sectret. Použi ho. Mne už raz fungoval!

7 NaTušQa =)...tvoje crazy SB♥..^__^ NaTušQa =)...tvoje crazy SB♥..^__^ | Web | 18. srpna 2010 v 18:00 | Reagovat

ach..tak to mi je fakt luto..
ked som to čitala..tak mi to prišlo strašne smutné..:(
ja viem aké je to, ked ti zomrie domáce zvieratko..:(
mám teraz už 4. škrečka..a vždy ked mi tí predchádzajuci zomreli..bolo mi to luto..každého som mala vyše dvoch rokov..x(

8 Deine Deine | Web | 19. srpna 2010 v 10:07 | Reagovat

To je mi opravdu líto :( Ale králíček se teď určitě má dobře, někde mezi dalšími králíčky =)) prostě se to mělo stát, i když chápu jaké to musí být :((

9 Oroniel15 Oroniel15 | Web | 19. srpna 2010 v 10:32 | Reagovat

klidně to udělej, čím víc lidí to uvidí, tím líp;)

10 Oroniel15 Oroniel15 | Web | 19. srpna 2010 v 13:27 | Reagovat

ech:D jo, jasný... klidně to udělej:)

11 Mizuhashi Mizuhashi | 20. srpna 2010 v 12:47 | Reagovat

Hmm ... zajimavý ... ale i já mam smůlu v životě ...
Tolik zvířat co nám už umřelo .... kterých sme se museli zbavit ( dát příbuzným nebo do zverimexu ... )
Co jsem udělal bylo špatně ...

Ale je to život a ty si musíš najít něco co tě zajimá a baví .... a tím si život zlepšit, ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
LAYOUT BY GORMAL © 2010 │ PICTURES FROM DEVIANTART

.

.